Považská Bystrica aneb hop na Slovensko.

11. června 2009 v 16:25 | Bláznivá^^ |  Přišel, viděl, slyšel
Před ZUŠkou jsem stála ve čtvrt na devět už po snídani vyzbrojená pár eury, kostýmy, kyselejma bonbónama a mobilem a čekala na ostatní, aby mohl odjet bus na Slovensko.

Přijel ten velkej zájezďák a byl vážně plnej. Kromě nás tanečníků totiž jeli i výtvarníci a dramatici ;-). Sedla jsem si s výtvarnicí-Vikinou a ta mi vysvětlovala matiku. Nekonečné množství vzorečků, hranol(k)y a podobné kraviny.

Hned jak jsme dorazili do Považské Bystrice a obsadili pofidérně vypadající smradlavou malou zatuchlou zaprášenou rozbitou divnou šatnu, byla zkouška. Ale jo... jenom měli jeviště asi 3x takové, jako je v Janíkovce, takže místo maličkých krůčků při běhu to byl úplný sprint, aby se to stihlo. Pak jsme čekali půl hodiny na děsném vedru na bus a jeli na oběd.

Řízek, brambory, rajče=klasika. Pak jsem si dala čokoládovou zmrzku Lambádu za euro a spokojeně pozorovala pasoucí se ovce. Následovala procházka. Škoda, že jsme neměla foťák. Celou cestu zpátky v buse jsem hrála jakousi strašnou kravinu u Vendy na mobilu. Jakési auto-závody.


No a ve tři začínalo vystoupení. Řekli nám, že máme asi 20 minut od začátku, protože před námi je ještě divadlo. Houby! Bylo asi nula osum, když jsme se začínaly chystat a česat, a když vtrhla učitelka do šatny s tím, že máme být na jevišti. No supr. Já bez baleríny, Monča bez drdolu, mě drdol padal. Ani jsem si tu balerínu nestihla dozapnout a ještě jsme byli v šatně a spustila se hudba. My máme začínat hned jak začne hudba. Takže sprinty na jeviště, výbuch smíchu diváků, pak pokus napojit se do skladby. Neúspěšně. Já jsem sice šla stejně jako Ivča a Venda, ale to bylo tak asi všechno. Na druhou stranu druhé vystoupení jsme zvládli celkem pohodově.

Od pěti měla být vernisáž, kde se předváděly obrázky našich a Slováků, nikomu se ale nechtělo, tak nám dali volno. Řeknu vám, oproti Považské Bystrici je ta prťavá vesnička, ve které bydlím, velkoměsto. Nebyl tam ani shop se zmrzkou, natož třeba pekárna. Tak jsme s holkama zasunuly v jedné hnusné, malé, zakouřené a celkově smradlavé kavárničce, objednaly si frappé a už asi za patnáct minut jsme od tama zdrhaly.

Nakonec jsme na vernisáž přece jenom šli. Byla to nuda. Hodně velká nuda. A tak jsem počítala ovečky a obrázky na chodbě a Vendula se předváděla před jedním hnusným Slovákem, až jsem se za ní styděla. Po vernisáži byl raut. Chlebíčky, zákusky... až mi z toho bylo špatně. Potom, co jsme dojedli jsme ale ještě museli asi hodinu čekat na učitele. Tak jsme vylezli před tu ZUŠku, sedli na schody a Alena nás všechny (kromě asi pěti výtvarníků, kteří se věnovali vodárně) naučila takovou "hru". Ehm, dostihy. Je to děsně prča.

"DEJTE SVOBODU KONÍM!!!" (neboli tribuna hippies - a u toho vstyk ze země a mávání rukou se značkou peace)...
"MAMI JÁ CHCI TAKY KONÍČKA!" (neboli tribuna dětí)
"HMMMMMMMMMMMM!" (neboli tribuna mužů)
"OOOOOOOO!" (neboli tribuna žen)

...a podobné hlody.

Cestou zpátky jsme zpívali My jsme Valaši. Když jsme to zpívali Slovákům na rozloučenou, šli do kolen. A hráli jsme dostihy. Zase. Až nás bolely hlasivky.

Ale bylo to super, vážně, i náš trapasék při klasice. Nebo jak jeden cécéá sedmnáctiletý borec vtrhnul bez zaklepání do naší šatny zrovna když jsem si spravovala spoďáry :-D
 


Anketa


Komentáře

1 J E A L O U S (web friend) | Web | 11. června 2009 v 19:23 | Reagovat

:D pozorovala pasoucí se ovce...z toho nemůžu :D a s tím sedmnáctiletým borcem....trapas no :D

2 bucinka I love you | Web | 11. června 2009 v 19:42 | Reagovat

heik kájo jak sem zjistila že tam s vám byl ten z té skupiny Without money tak sem vám strašně záviděla to že ste tam byli!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama